THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Od roku 2007 opäť aktívni ASPHYX stačili do minulého roku vydať tri ďalšie albumy, ukazujúce skupinu v plnej sile, a v prvom rade „Deathhammer“ z roku 2012 bol vrcholom jej kreatívnej sily a vražednej kapacity. Jasne jeden z „deathmetalových albumov roka“ pre mnohých fanúšikov vrátane mňa. A to isté možno povedať o novinke „Incoming Death“, prinášajúcej jedenásť príkladov toho, ako má klasický európsky death metal vyzerať tak po hudobnej, ako aj zvukovej stránke. (Všimli ste si vôbec, že slovo „smrť“ sa stalo neoddeliteľnou súčasťou názvov albumov obzvlášť po reinkarnácii?) Myslím, že všetci ste oboznámení so štýlom ASPHYX, riffmi, vokálmi, zvukom a všetkým, a celé to tu funguje dokonale. Priznávam, že rýchlejšie skladby boli vždy mojimi najobľúbenejšími predovšetkým na prvých albumoch, dnes si však naozaj vychutnávam aj ich doomovejšie, pomalšie, majestátne, avšak drviace kusy so skvelou atmosférou a harmóniami.
Rýchle skladby sú tu samozrejme úplne smrtiace, agresívne a nemám problém povedať, že v istom zmysle oveľa brutálnejšie než mnoho materiálov od spolkov zameraných v prvom rade na brutalitu. Priamočiara hudba plná zlovestných a ponurých melódií prináša mnoho nálad, podporených výbornými hráčskymi zručnosťami a unikátnym neľudským revom Martina van Drunena, ktorý je takisto autorom veľmi dobre napísaných textov, zaoberajúcich sa typickými deathmetalovými témami ako vojna, násilie, história, zombie apokalypsa, a aj menej obvyklými námetmi z prírody, napríklad „Candiru“ (v štýle „Vespa Crabro“ spred pár rokov) a „It Came From The Skies“ o veľkom vymieraní na hranici kriedy a terciéru pred 66 miliónmi rokov. Toto sú podľa môjho názoru vydarené príklady toho, ako by mohli vyzerať texty v extrémnom metale.
Keď vyšiel predošlý album, dal som mu 10/10, a novinke dávam o bod menej len preto, že na aktuálnom materiáli vlastne nenachádzam nejaký pokrok. Nehovorím, že tam nejaký chcem, ak by „Incoming Death” vyšiel pred „Deathhammer“, dostal by 10/10 miesto neho.
9 / 10
Deathhammer (2012)
Death... The Brutal Way (2009)
On The Wings Of Inferno (2000)
God Cries (1996)
Embrace The Death (1996)
Asphyx (1994)
Last One On Earth (1992)
The Rack (1991)
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.